Když dělal Jakub v cukrovaře, dostali přede žněmi úkol opravit dřevěný most přes Svratku za Nosislaví ( na svážení obilí z tamních panských niv do statku Boudky).
Určená parta s nářadím se vydala ve 4 ráno pěšky k tomu mostu. Při ranním průchodu Nosislaví si všimli před Husovým domem vystavené tabule s nápisem křídou „dnes večer beseda na téma Martin Luther slova božího kazatel“. Jeden dělník odloupl kousek vápenného nátěru z některé stavby, smázl písmeno -a- a napsal -i- ve slově kazatel, nikdo si jich nevšiml. Když šli v 6 večer domů stál na vchodových schodech tamní superintendent ( katolící mu říkali superintenten) a pronesl ke shromážděnému hloučku, zrovna když dělnící šli okolo, „toto neudělal nikdo iné, než ta lůza římská“. Praděda říkal, měli jsme radost, jak jsme ho doběhli.
Jakubova žena Tekla Kobath, pocházela ze selské usedlosti v Medlově. Medlov je mimochodem staré sídlo, pocházel odtud Štěpán z Medlova, původně asi rytíř a majitel tvrze (Kulaťáku) nad Žabčicemi, později i purkrabí na zeměpanském hradu Děvičky nad Pavlovem. Byl to prapředek pánů z Perštejna.
Tekla zemřela o dost dříve než Jakub. Emanuel vzpomínal, že v zimě ( bohužel nevím rok ) zemřel strýc Kobath v Medlově a šli mu s Jakubem a ( babičkou ) Arnoštkou na pohřeb. Asi bylo hodně zima a neměli ( šetřili) peníze, než aby se nechali zavézt sousedem Vilémem v kočáře. Tak šli ve vánici pěšky. Emanuel nadával i po mnoha letech, jak byl ten pohřeb pompézní, 4 kněží a hromada zpěváků. Napřed v kostele, sotva jeden skončil druhý začal a pořád tytydlity tytydli tyty dli ty ty a na hřbitově opakovaně. Kobath byl asi majetný, když toto pozůstalí zaplatili. Jakub, Emanuel i Arnoštka, doufali, že by něco po strýci mohli získat, ale chyba lávky, získali jen rýmu. Odhaduji, že Tekla musila dostat pěkné věno a Kateřina taky. Z těch peněz byly zabezpečeny na několik let a umožnilo to Jakubovi být volný jako pták a moc si nedělat z ničeho starosti.
Ještě o Jakubovi (asi 1917) . Hádavá Katl měla ještě jednu vadu. Chodila k jiné medlovčance vdané za Langa. Tam si upekly ( když byl z domu ) sladkou buchtu a s bílým kafem si udělaly bene ( na pomluvy). Týnce se začaly ztrácet vajíčka, 10letý Karlík, prohledával, kam by mohly slepice zanášet, ale nepřišlo se na nic. Katl měla ve světnici „šuplatkostn“. Jednou do něj Jakub nahlídl a zjistil, že v nových Katliných zimních papučích ( pletených z barevných proužků plsti) jsou v každé papuči 3 vajíčka. Neřekl nic, jen na papuče pleskl rukou a zavřel šuple. Slepice se zase polepšily! Jakub byl podšívka, navedl Karlíka ať se zeptá proč teď v zimě nenosí Katl ty pěkné papuče co si koupila na jarmarku. Ta začala nadávat až to Jakuba rozčililo. Katl seděla na lavici u stěny, Jakub ji chytil za hlavu a klepal jí hlavou o stěnu s křikem, „já ti tu kušnu orámuju“.
Nakonec umřela i Katl, ale kam byla pohřbena těžko říci. Na starém hrobě byl kdysi litinový kříž s tabulkou „Jakub a Tekla Fenzovi, odpočin. v pok.
Zřejmě byl kříž postaven až po Jakubově smrti a Katl je sice v hrobě, ale bez adresné upomínky. Dnes je na hrobě kámen s tabulí rodina Fenzova.
Ještě o Jakubovi.
Starý dům měl od domu V. Jeřábka odstup asi 3,6m ( 2sáhy) jako vjezd. Dům tam končil výměnkem s dvěma místnostmi s vchodem z průběžné chodby. Z chodby se šlo po dřevěných schodech na dvůr. Obě místnosti byly pronajaty, jako byt vdově Gertnerové s dcerou. Problém kuchyně (ve dvoře) byl v tom, že v suterénu byla ustájena kráva a pachy pronikaly do kuchyně i chodby. I malý nájem byla jakási pomoc. Nájemnice tam bydlela až do konce I.sv.války.
Jakub vzpomínal, jak jednou v noci zaslechl šramot na dvoře. Vytratil se z postele, sebral si řádný klacek a vyšel na dvůr. Držel se při zdi, protože svítil měsíc a postřehl, že u dveří ke krávě se pachtí zloděj se zámkem u dveří. Opatrně se přiblížil, napřáhl a práskl maníka přes obě lopatky. Ten se složil a na zemi jich dostal ještě pár, až skoro omdlel. Jakub přinesl provaz, maníka pevně svázal a odtáhl do průjezdu, kde ho přivázal k vozu a šel spát. Brzy ráno, zavolal V. Jeřábka – radního, aby svědčil. Zlodějská petrolejka byla ještě na malém okénku do chléva a když vše Jeřábkovi vysvětlil, ten mu počkal u zloděje a Jakub zašel pro obecního policajta. Ten přišel, sepsal co Jakub uvedl a Vilém potvrdil. Zloděj protestoval, že byl bolestivě napaden klackem. Když mu prohledali kapsy našli velkou zavírací kudlu. Á tady to máme řekl obecní policajt, kdyby Jakub nebyl pohotový, mohl mít kudlu v sobě. Nic lumpe, pudeš k soudu a do kriminálu, kam patříš. Jakub si pochvaloval, ještěže jsem nedávno přidělal petlicu a dal na noc pořádný zámek, jináč už byla kráva fuč,